Názor profesionála v cestovním ruchu

Pan RNDr. Ladislav Peška (majitel CK Slantour, zal. v r. 1990) se společně se svou ženou vydal na plavbu lodí Costa Concordia a zaslal nám své postřehy.

Poprvé na velké lodi

Okružní plavba luxusní lodí u nás stále ještě nepatří k běžné cestovatelské praxi, a tak si dovoluji uvést několik praktických postřehů i subjektivních dojmů z premiérové plavby lodí Costa Concordia v červenci letošního roku.

Jak do přístavu?

Naše plavba začínala v přístavu Civitavechhia, cca 40 km od Říma. Vzhledem k tomu, že jsme kombinovali okružní plavbu s pobytem v Římě, využili jsme při cestě z Říma do Civitavechie italskou železnici (jízdenka za 8 EUR). V samotné Civitavechii pak od nádraží do přístavu místního taxi (20 EUR). Při zpáteční cestě pak již organizované dopravy společností Costa Concordia na letiště v Římě (za 25 EUR/osoba). Obě varianty byly vcelku bezproblémové.

Jak se dostat na loď?

Úvodní vstupní formality se hodně podobají procedurám běžným v letecké dopravě a jsou poměrně zdlouhavé. Vždyť na Concordii se během několika hodin mělo nalodit přes 3000 pasažérů. Ale cca během jedné hodiny jsme prošli všemi frontami a kontrolami.  Vzhledem k tomu, že se jednalo o první plavbu této  lodi, bylo občas patrné, že ne všechno funguje zcela harmonicky a optimálně. Ale vše se řešilo v příjemné atmosféře a s úsměvem.

Poprvé na palubě.

První dojmy ze vstupu na palubu mám poněkud rozpačité. Samotná loď je de facto obrovským hotelem, restauračním komplexem, zábavným centrem a nákupním střediskem o 300 metrech délky a  12 patrech výšky. A  okamžikem  vstupu na palubu jsme  se ocitli v labyrintu, ve kterém není právě jednoduché se orientovat. Informační pult pro cestující byl obležen desítkami italských turistů, takže snaha po získání jakékoliv informace znamenala čekání v hodinové frontě, navíc s výsledkem, že „v této věci se obraťte na šéfa vaší restaurace (jméno nesrozumitelné, posléze jsme si jej překřtili na „pana Hiltona“) na 3.palubě, s dalším dotazem se obraťte na pult cestovní kanceláře, která se nachází na palubě 4“ apod.

Ale po chvilce pátrání se nám podařilo najít jak naši kabinu, tak i další důležitá místa na lodi. A pak už jsme si jen užívali prosklených výtahů v hale (začínající ve třetím a končící ve dvanáctém patře), nablýskaných lustrů, mahagonových stolů a zrcadlových podlah.

Kabiny

Je pravdou, že díky péči firmy Orbis Link jsme měli možnost pobývat v nejluxusnější kategorii ubytování, v tzv. Samara kabinách na nejvyšší palubě. Kabina byla prostorná, s veškerým komfortem (klimatizace, satelitní TV, minibar, telefon), včetně vzorné pokojové služby a volným přístupem do Samsara Spa – špičkového lázeňsko-relaxačního centra. Ani vnější kabiny v nižších patrech se výrazněji neodlišují od tohoto nejvyššího standartu. Poněkud skromnější jsou pak tzv. vnitřní kabiny. Samozřejmě cenový rozdíl mezi různými typy kabin je výrazný.

Lodní noviny

Lodní noviny jsem opravdu ocenil. Každý večer jsme obdrželi aktuální vydání s přehledem veškerých aktivit na lodi pro příští den, ale i se zajímavými informacemi o průběhu plavby apod.

Jídlo a restaurace vůbec

Jídla je všeobecně hojnost, dodržuje se také „pitný režim“ – po celý den jsou volně k dispozici automaty s vodou, popř. káva a čaj. Široká nabídka je také v restauracích - komu vyhovuje „self service“ bufetového typu, může zvolit tu. Kdo si potrpí na eleganci obsluhy italské restaurace, může si vybrat tuto variantu. My jsme obvykle obě formy střídali. V poledne jsme dávali přednost výběru jídel z teplého či studeného bufetu, což někdy znamenalo frontu společně s italskými důchodci, ale zato, co si člověk nandal na talíř, to si také snědl. Večerní luxusní „Samara restaurace“ se speciálním  „menu“ nabízela nejen dva  číšníky pro každý stůl (my jsme u něj seděli dva), ale také každodenní hádání, co si to vlastně objednáváme za jídlo. Kulinářské speciality byly ukryty do tak roztodivných cizojazyčných názvů, že jen občas jsme večeřeli opravdu to, co jsme si domněle objednávali.

K těmto gurmánským požitkům patří zmínit i širokou nabídku všech možných barů na několika palubách. Ve většině z nich hrála živá hudba nebo disko.

Posádka

Početná, zdvořilá a národnostně velmi pestrá. Překvapivě zde byla zřejmá převaha mimoevropských národností – Indové, Filipínci, jihoameričané... Pokud se někde nacházel Ital, tak dozajista jen v nějakém vyšším postavení (např. kapitán lodi apod.).

Výlety

Během naší plavby jsme mohli využít třech zastávek  - v Tunisu, na Maltě a v Libyi. Nabídka výletů byla z mého profesionálního pohledu trochu nevyvážená. Např. v Tunisu poměrně chudá – výlet na pláž a nebo do hlavního města (v několika variantách). A přitom jen pár kilometrů od přístavu se nacházely ruiny proslulého Kartága, které však zůstali lodní cestovní kanceláří opomenuty. Na Maltě byla naopak nabídka výletů tak pestrá, že bylo obtížné zvolit právě jen ten jeden konkrétní. A na Libyi jsem se těšil nejvíce. Země , která byla dlouho pro běžnou turistiku uzavřena, nabízela především výlety k antickým památkám (Sabratha nebo Leptis Magna) a pak prohlídku hlavního města Tripolis.   Obě antické památky patří k nejrozsáhlejším starověkým areálům dochovaným v oblasti Středomoří. Zahrnují jak epochu punskou, tak i římskou a rozhodně se vyrovnají kterékoliv evropské antické památce. V hlavním městě Tripolisu mne nejvíce uchvátila stará čtvrť. Propletenec úzkých uliček a krámků s možností koupit cokoliv. Například kůži z tygra či leoparda, nebo i slonovinu. Pouze obavy ze všech možných zákazů dovozu takovýchto trofejí mne od toho odradily. 

Moře a vlny

Před cestou jsem měl trochu strach z možných příznaků „mořské nemoci“. Nikdy předtím jsem nestrávil na moři na lodi více než 5-6 hodin. Ale moje obavy se ukázaly jako zcela liché. I když v některé dny či noci foukal na moři poměrně ostrý vítr (i přes 70 km/hod.), loď se téměř nehnula. Moderní technika v tomto případě jednoznačně zvítězila nad přírodou. Jak to dělají, to nevím, ale funguje to.

Zábava na lodi

O barech jsem se již zmínil. Možnosti další zábavy tedy jen výčtem:  kasino – opravdu velké (z mého pohledu), viděl jsem řadu nešťastníků prohrát všechny peníze a též několik odnášet si plnou náruč žetonů. Divadlo – každý den nějaká šou zhruba ve stylu „Ein Kessel Buntes“. Ale divadlo fakt pěkné, cca pro 1000 diváků (v nějakém technickém popisu lodi by se to určitě dalo zjistit zcela přesně).  Trenažér Formule 1 – taky dobrý, a neustále obležený. Nákupní molo – běžné věci či suvenýry se daly koupit za vcelku přijatelné peníze. Relaxační centrum – opravdu široké možnosti tohoto typu péče – masáže, sauna, fitness, …Řada dalších možností ke sportování – 3 bazény, tobogán, tenisový a volejbalový kurt, běžecká dráha a bůhví co ještě dalšího. Ta loď je opravdu velká, mezi nabídku sportovního vyžití můžete přidat i prohlídku jednotlivých palub – vždy najdete místo, kde jste ještě nebyli a nějaký ten kilometr nachodíte.

O cenách

Měl jsem trochu obavy z cen, se kterými se potkáme na lodi. Ale ceny v barech a restauracích odpovídaly běžnému západoevropskému standardu, stejně tak i ceny v obchodech. Poněkud závratnějších výšek dosahovaly ceny některých služeb – např. fotka od lodního fotografa vás přišla na 8 až 20 EUR! Nebo hodinová švédská masáž (prováděná rodilými Filipínkami) stála 91 EUR a byla to jedna z nejlevnějších položek ceníku SAMSARA SPA.

A závěrem

Jsou cesty, na které se nezapomíná. Naše plavba lodí Costa Concordia rozhodně patří mezi ně.

-pel-

Fotogalerie